Česká pedagogická společnost

 

Hlavní referáty

doc. PhDr. Tomáš Janík, Ph.D., M.Ed.

vedoucí Institutu výzkumu školního vzdělávání PdF MU, vedoucí redaktor časopisu Pedagogická orientace

Škola na kruhovém objezdu aneb když se to vezme kolem a kolem...

Referát vychází z autorova programového prohlášení ze Sjezdu České pedagogické společnosti v Liberci 2013, že kurikulární reformu je třeba rozvinout směrem k podpoře produktivní kultury vyučování a učení přímo ve školních třídách. Sdělení je vedeno snahou hledat orientaci v směřování školy, která se ocitá na reformní křižovatce mající charakter kruhového objezdu. Aktuální pohyb školy se autor pokouší analyzovat s využitím přístupu governance, který umožňuje postihnout interakční a rozhodovací procesy mezi aktéry zapojenými do tvorby školy na různých úrovních systému.

 

RNDr. Dominik Dvořák, Ph.D., doc. PaedDr. Petr Urbánek, Dr., PhDr. Karel Starý, Ph.D.

Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta - Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání

České základní školy: hledání stability a změny

Čím více se věci ve školství mění, tím více zůstávají stejné (J. Spillane). Uvedený protimluv bychom mohli považovat za jeden ze závěrů, k nimž jsme došli, když jsme se pokoušeli porozumět tomu, jak se (ne)mění konkrétní české školy. Ale ukázala se i druhá stránka téže mince: stabilizované školy se mění úspěšněji. V letech 2012–2014 jsme se vrátili do pěti českých základních škol, které byly již objektem vícečetné případové studie provedené v letech 2007–2008 (Dvořák et al., 2010). V předchozím výzkumu nám šlo především o fungování školy, přesněji řečeno o vliv konkrétního institucionálního uspořádání školy na klíčové procesy učení a vyučování, které v ní probíhají, ale i na další aspekty jejího života jako organizace a komunity. Interpretační rámec našeho výzkumu vycházel - a do jisté míry dále vychází - z nového institucionalismu. Při nynějším opakovaném vstupu do stejného terénu se naše pozornost více zaměřila na změny v několika českých základních školách jakožto organizacích s cílem přispět k poznání vývoje instituce základního vzdělávání po centrálně prováděné reformě. Současně jsme se přesvědčili, že studovat systém v okamžiku, kdy se má měnit, je vhodnou příležitostí hlouběji porozumět i jeho běžnému fungování.

V příspěvku mj. krátce upozorníme na novější vývoj v oblasti kvalitativní longitudinální metodologie a případových studií, který ovlivnil náš výzkumný přístup. Po věcné stránce se budeme věnovat dynamickému vztahu nutné vnitřní stability a vnější legitimity školy i důsledkům, které má pro teorii, výzkum i praktickou činnost ředitelů školy. Upozorníme na některé plánované, ale i nezamýšlené efekty, jež přinesla kurikulární reforma, a srovnáme současný stav a vývoj českých škol s trendy ve vybraných zahraničních zemích (střední Evropa, Skandinávie, anglosaský svět).

 

prof. zw. dr. hab. Bogusław Śliwerski dr h.c.

Polska Akademie Věd, Warszawa

Ministerstvo Narodni Edukace v Polsku jako výrobce učitelských korzetu

Tematem referatu nie jest kwestia feminizmu w zawodzie nauczycielskim w Polsce, gdyż ten był już przedmiotem wielu badań naukowych, ale silnie związanej z tym zjawiskiem możliwości nakładania przez centralne władze systemu oświatowego na pełniące tę rolę osoby, głównie kobiety, gorsetu. Mało kto jednak zdaje sobie sprawę z tego, jak silnie z biegiem czasu i zmian politycznych ich zawodowy korpus jest prawnie usztywniany, by nie tyle uwydatnić piękno pełnionej przez nauczycieli służby publicznej, ale odpowiednio ukształtować ich sylwetki. Właśnie dlatego analizuję politykę oświatową lat 1989-2014 w Polsce, by ukazać tak zakres nauczycielskiej autonomii, swobody, pedagogicznego oddechu, jak i odrestaurowanego przez polityków partii rządzących zaciskania pasa, pozbawiania pedagogów tchu. Nauczycielska tożsamość zawodowa kreowana jest m.in. przez producenta gorsetów, jakim jest Ministerstwo Edukacji Narodowej, którego gorsety swoimi rodzajami i rozmiarami mają pozbawiać nauczycieli nadmiaru tkanki profesjonalnej autonomii.

 

Dr Christine Winter

School of Education, University of Sheffield, UK

Becoming and Belonging: just curriculum knowledge for the global classroom

The ethnic diversity of schools is increasing around the world. Given increased geo-political tensions raised by migration, religious conflict and poverty at a time of global economic recession, how pupils relate to global others is a pressing issue for teachers. I argue that the concepts and language underpinning curriculum policy and classroom texts relating to the global are informed by political and ethical discourses that influence student and teacher thinking about the world, themselves and others. Across the school curriculum, this raises theoretical questions about global difference and empirical questions about teacher practices relating to controversial issues of global citizenship and relations with global others. In this presentation, I draw on the thinking of Jacques Derrida and Emmanuel Levinas to deconstruct discourses in curriculum policies and schools texts conferred through Western traditions of thought. In the context of global learning in school, culturally-specific curriculum knowledge which does not address the politics and ethics of difference inflicts violence in the ethical relation between students and teacher. By opening a space for the other, where the ethical responsibility to the other becomes a possibility, deconstruction relates to justice. Here, the teacher contributes to the process of the student's becoming and belonging at the same time as securing the student's right to be other. I argue that co-production of curriculum knowledge between students and teachers through student and family narratives of difference opens a new space for ethical pedagogical relations.